Sporná a konfliktní území ve výuce zeměpisu

Rozdělení Súdánu – když se ze žáků stanou diplomaté 

Žáci zde nejsou pouze posluchači, ale stávají se účastníky simulované mezinárodní konference. Ve 4 týmech zastupují různé aktéry – severní část Súdánu, jižní Súdán, OSN a Evropskou unii. Každý tým má k dispozici krátký popis o co má usilovat, k dispozici mají také pět tematických map, které zobrazují například reliéf, náboženství, etnické složení, naleziště nerostných surovin nebo přístup k vodě. Jejich úkolem je z dostupných informací vytvořit vlastní návrh řešení a zakreslit nové hranice do mapy.

Ve druhé vyučovací hodině začíná samotná konference. Jednotlivé skupiny nejprve představí své požadavky a navržené hranice. Poté přichází část, ve které už učitel diskuzi nemoderuje. Žáci musí během patnácti minut sami vyjednat kompromis, stanovit nové hranice a sepsat úmluvu, kterou jednotlivé strany podepíší.

Aktivita tak propojuje práci s mapou, geografické znalosti, argumentaci, spolupráci, komunikaci i schopnost hledat kompromis. Zároveň žáky vede k uvědomění, že při řešení konfliktu mohou jednotliví aktéři sledovat odlišné zájmy. 

Izraelsko-palestinský konflikt pohledem různých perspektiv

Druhé zpracované téma představuje izraelsko-palestinský konflikt. Ten je pro školní výuku mimořádně náročný nejen svou historickou a geopolitickou komplexitou, ale také svou aktuálností a citlivostí.

Autor vytvořil výukovou aktivitu založenou na skládankovém učení. Žáci nejprve pracují ve skupinách s jednotlivými částmi tématu a následně se přesouvají do takzvaných expertních týmů, kde své poznatky sdílí expert na danou tematiku s experty na ostatní tematiky. Výuku uzavírá společná diskuze.

Důležitou součástí materiálů je také historický kontext. Cílem není nabídnout jednoduchou odpověď na otázku, „kdo má pravdu“, ale ukázat, jak historické události, územní změny, identita, náboženství a mocenské zájmy vytvořily dnešní komplikovanou situaci.

Materiály může učitel využít i jinak, učební texty pro vlastní dovzdělání v dané problematice a vybraná témata pracovních listů žákům rozdat bez nutnosti skládankového učení. 

Status Taiwanu jako případová studie

Třetím tématem je status Taiwanu. Zde autor zvolil formu případové studie nebo pracovního listu, který lze zařadit například do výuky regionální geografie Asie nebo do úvodu do politické geografie.

Žáci se prostřednictvím aktivity zabývají otázkami státní suverenity, mezinárodního uznání a historického vývoje vztahů. Pracují také s mapou a grafem ekonomického vývoje Taiwanu. Zajímavým prvkem je také práce s informacemi z internetu. 

Ověření ve třídě

Pilotáž ukázala, že aktivní výuka může žáky přivést k hlubším úvahám. V závěrečné diskuzi například dospěli k tomu, že na otázku, komu dané území „skutečně patří“, nelze jednoduše odpovědět. Mezi nejčastěji uváděné příčiny konfliktu zařadili náboženství, etnicitu a boj o území, ale také hlubší souvislosti, například palestinskou diasporu, proměny identity nebo význam vodních zdrojů.

Právě v tom spočívá jeden z hlavních přínosů Rybníčkovy práce. Výuka sporných a konfliktních území nemusí být pouze o tom, že si žáci zapamatují letopočty, hranice a názvy států. Může být příležitostí k tomu, aby se učili interpretovat mapy, pracovat s informacemi, rozpoznávat různé perspektivy, argumentovat a přemýšlet o tom, proč jsou některé konflikty tak obtížně řešitelné.

Diplomová práce tak nabízí učitelům nejen informace o třech konkrétních konfliktních oblastech, ale především inspiraci, jak z aktuálních a někdy velmi citlivých geopolitických témat vytvořit smysluplnou, aktivní a na žáka zaměřenou výuku zeměpisu.

Co si z diplomové práce odnese učitel? 

• hotové výukové materiály, 
• metodické listy, 
• pracovní listy, 
• mapy a další zdroje, 
• inspiraci pro aktivizační metody.

Zeptali jsme se autora

Co Vás přivedlo právě k tématům Súdánu, izraelsko-palestinského konfliktu a statusu Tchaj-wanu?

Jednak jsem pracoval s výsledky svého bakalářského výzkumu, ze kterého vyplynulo, že tyto konflikty patří mezi méně často zmiňované ve výuce zeměpisu. Dalším motivem byla jejich aktuálnost z pohledu současného dění. Neustále v médiích slyšíme o hrůzných činech té či oné strany v Pásmu Gazy. Ve veřejném prostoru se také často diskutuje o tom, zda by měl některý z politiků letět na návštěvu Tchaj-wanu. Mou snahou tak bylo, aby žáci střední školy měli základní povědomí o těchto konfliktech a dokázali se v dané situaci zorientovat, případně si utvořit vlastní názor. U posledního území, Súdánu, jsem vycházel spíše z toho, že ačkoliv je občanská válka v Súdánu jedním z nejhorších konfliktů, které Afriku postihly, není v našich médiích příliš reflektována. Proto jsem se snažil žákům přiblížit i toto téma.

Která z aktivit se při pilotáži ukázala jako nejzajímavější pro žáky a proč?

Žáky velmi bavila role-play aktivita. Někteří se svých rolí zhostili nadmíru dobře. Dokázali velmi dobře analyzovat svou situaci a vytyčit si jasné cíle, kterých chtěli dosáhnout. Také mě u této aktivity překvapilo, do jakých detailů někteří promýšleli jednotlivé kroky a jak se snažili hledat mezi sebou kompromisy.

Aktivita je bavila především proto, že potřebné informace nedostali rovnou, ale museli je sami získat studiem map a čtením základního textu. Museli se sami popasovat se svou rolí, stanovit si priority, rozhodnout se, jak budou komunikovat, a vzájemně spolupracovat. V rámci aktivity tak nerozvíjeli pouze své znalosti o konfliktu v Súdánu, ale zároveň se učili spolupracovat, hledat řešení a na vlastní kůži si vyzkoušeli, jak obtížné někdy může být dospět k řešení, které budou všichni akceptovat.

Jakou radu byste dal učitelům, kteří by chtěli začít s výukou sporných a konfliktních území, ale mají obavu z jejich složitosti nebo citlivosti?

Nebát se jít do toho! Pokud má geografie poskytnout žákům středních škol přehled o planetě Zemi, nevyhneme se politické geografii a konfliktům, které v současnosti otřásají děním napříč světem. Když o konfliktech učíte poprvé, stačí začít schematicky, určit si strany sporu, příčiny a časové rozmezí. Postupně se pak můžete propracovat hlouběji do problematiky jednotlivých konfliktů.

Dnes k tomuto tématu vznikají skvělá videa na ČT Edu. K dispozici jsou také učebnice Konfliktní regiony nebo starší publikace Ohniska napětí ve světě. Samozřejmě bych také doporučil své vlastní materiály pro učitele, které vycházejí i z těchto prací a jsou doplněny o řadu map a aktuálních informací.

Poznámka redakce: Platformě ČT edu jsme se věnovali také v našem dřívějším článku, ve kterém představujeme její možnosti pro výuku.

Na co by si měl učitel při výuce aktuálních geopolitických konfliktů dát největší pozor?

Učitel by měl být připraven reagovat na žáky s jiným názorem, než jaký zastává on sám. Měl by být schopný svůj postoj podložit věcnými argumenty, zároveň však dát prostor odlišným názorům a být ochoten o nich diskutovat. Důležité je také rozlišovat mezi fakty, dojmy a hodnotovými soudy. Učitel by měl žáky vést k tomu, aby svá tvrzení vždy podložili relevantními zdroji a argumenty. 

Také by měl být připraven rychle zakročit, pokud by ve třídě začaly zaznívat názory či argumenty, které dehumanizují určitou skupinu obyvatel, ospravedlňují násilí na civilistech nebo zpochybňují lidskou důstojnost a rovnost. V takovém případě je nutné žáky konfrontovat s otázkami, zda si skutečně za svými tvrzeními stojí, zda vědí, o čem mluví a zda si uvědomují, k jakým důsledkům podobné myšlenky vedly v minulosti a mohou vést i dnes. 

Děkuji Ondřeji Rybníčkovi za jeho čas a ochotu podělit se o zkušenosti a praktické tipy, které mohou učitelům pomoci při zařazování sporných a konfliktních území do hodin zeměpisu.

Materiály ke stažení

Rybníček, O. (2026). Sporná a konfliktní území ve výuce zeměpisu. Diplomová práce. Masarykova univerzita.

Rozdělení Súdánu

Izraelsko-palestinský konflikt

Status Taiwanu