Otevřená věda: když se středoškoláci stanou součástí skutečného výzkumu
Vyzkoušejte si vědu v praxi. Projekt Otevřená věda nabízí stáže pro středoškoláky i podporu pro učitele.
Učitelnice – unikátní vzdělávácí projekt pro učitele
Jak vznikla Učitelnice a co stojí za jejím úspěchem? V rozhovoru se její spoluzakladatelka Mgr. Miriam Brunová (roz. Hejzlarová) vrací k počátkům projektu, který začal sdílením studentských příprav a postupně vyrostl v platformu využívanou učiteli napříč Českou republikou. Mluví o důležitosti propojení různých odborností, o výzvách, jako jsou covid nebo nástup umělé inteligence, i o tom, proč by vzdělávací projekty měly především vycházet z reálných potřeb učitelů.
Proč jste zvolila právě název Učitelnice?
Když jsem studovala na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, byla jsem ve druhém ročníku na Erasmu ve Slovinsku. Tam jsem se poprvé setkala s tím, že se zde učitelkám říká „učitelnice“. Začaly jsme se tak s kamarádkami, které tam byly se mnou, oslovovat a přišlo nám to vtipné a sympatické. Tak vlastně vznikl název Učitelnice. Vůbec jsme tehdy netušily, že má tohle slovo v češtině nějakou negativní konotaci. Jsme porevoluční generace, takže jsme si ho nijak nespojovaly se Sovětským svazem nebo Ruskem. To jsme se dozvěděly až po spuštění projektu, kdy se někteří lidé divili, proč jsem zvolila název odkazující na sovětskou minulost. Pro nás ale žádný takový význam neměl – prostě jsme ve Slovinsku zjistily, že se učitelkám říká učitelnice, a název nám přišel fajn.
Jak vznikla myšlenka založit Učitelnici?
První verze Učitelnice vznikla během studia. Přišlo mi škoda, že před praxemi připravujeme spoustu materiálů, které si studenti vytvoří, použijí a potom jen založí do šanonu, kde většinou zůstanou. A studentské nápady přitom bývají skvělé. Po návratu z Erasmu jsem začala tyto přípravy shromažďovat. S pomocí kamaráda-programátora jsme vytvořili jednoduchý web, na který jsem je začala nahrávat. Spolužačky a později i studenti z vyšších ročníků nebo kombinovaného studia mi je posílali na e-mail a já je na web přidávala. Byla to první jednoduchá verze Učitelnice určená právě pro spolužáky.
Zlom přišel cca před deseti lety – s bratrem jsme měli určitý projekt a chtěli jsme ho posunout na novou úroveň. Začali jsme vytvářet výukové materiály, které by si učitelé mohli jednoduše stáhnout. Na našem webu jsme vytvořili systém prodeje digitálních materiálů s mými vlastními soubory. O digitální materiály byl mnohem větší zájem než o naše původní produkty. Začali jsme proto opouštět původní projekt a rozvíjeli jsme myšlenku platformy pro učitele. Já sama jsem v té době byla učitelka, takže jsem věděla, jaké materiály učitelé potřebují. Oslovili jsme také učitelky, které do té doby prodávaly své materiály například prostřednictvím Facebooku, a některé jsme přizvali ke spolupráci. S prvními produkty jsme pak Učitelnici v roce 2018 oficiálně spustili.
Dokázala jste si na začátku představit, že se z Učitelnice stane projekt takového rozměru?
Je pravda, že jsme neměli úplně malé ambice. Od začátku jsme chtěli, aby Učitelnici používali učitelé napříč celou Českou republikou. Naše vize byla vlastně změnit vzdělávání v České republice – takříkajíc zdola. Nechtěli jsme, aby učitelům někdo shora říkal, co mají dělat, ale aby jim vznikal prostor a nástroje, které vycházejí přímo z jejich potřeb. A protože jsem v té době sama učila, měla jsem velkou výhodu v tom, že jsem tušila, co učitelé potřebují. Na druhou stranu nás asi překvapilo, kam až se Učitelnice nakonec dostala. Jedním z našich cílů bylo, aby Učitelnice uživila jednoho a půl člověka – tedy bráchu a mě alespoň na půl úvazku, přičemž já bych dál učila. Že dnes Učitelnice živí mnohem, mnohem víc lidí, jsme si asi takhle vůbec nepředstavovali.
Váš bratr je také učitel?
Není, a myslím si, že právě to je zásadní pro to, proč Učitelnice uspěla. Každý z nás umí něco jiného a každý přichází z jiného oboru. Já mám učitelské vzdělání a zkušenost z praxe. Bratr má vystudovanou ekonomku a odjakživa měl také schopnosti pro řízení, organizaci a práci s lidmi. Myslím si, že právě tahle kombinace byla od začátku naše velká výhoda. Když se někdo pokoušel vytvořit něco podobného, mohl být buď primárně učitel, který měl dobré nápady a materiály, ale chybělo mu zázemí pro rozvoj podnikání, nebo naopak člověk, který k projektu přistupoval čistě jako k byznysu. My jsme to měli jako balíček.
Dnes už je samozřejmě potřeba mnohem více lidí s různými a specifičtějšími schopnostmi a dovednostmi. S tím, jak Učitelnice rostla, se rozšiřoval i tým a počet oblastí, které je potřeba pokrývat.
Celá Učitelnice je vlastně postavená na řešení konkrétních problémů, které učitelé každý den řeší. Nevíš, jak pojmout třídnickou hodinu? Chceš učit venku, ale nevíš, jak na to? Podívej se na Učitelnici – najdeš tam webinář, článek nebo materiál, který tě může inspirovat. A právě tohle si myslím, že je zásadní. Známe spoustu vzdělávacích projektů, které v České republice vznikají, ale často se jim nedaří dostat k učitelům. Podle mě je to mimo jiné proto, že neřeší jejich každodenní problémy. Učitelům nemůžeme jen přidávat další a další povinnosti. Potřebují spíš podporu, která jim jejich práci skutečně usnadní.
V roce 2020 během covidu jsme navíc začali s vlastními webináři. A myslím si, že právě to, že jsou všechny naše webináře zdarma, nás odlišuje od řady dalších vzdělávacích organizací. Od roku 2020 jsme jich natočili desítky a všechny jsou stále dostupné. Člověk je může dohledat na našem webu, ale podle mě je nejjednodušší najít je na našem YouTube kanálu, kde jsou přehledně pohromadě.
Zmínila jste, že se tým Učitelnice od jejího vzniku značně rozšířil, stále přicházíte s nějakými novinkami… Kolik lidí tedy momentálně stojí za tím vším?
V interním týmu, tedy mezi lidmi, kteří na Učitelnici pracují pravidelně, je dnes přibližně 15 lidí. Když k tomu připočítáme externí spolupracovníky, jako je například účetní, právník nebo copywriter, dostáváme se celkově někam k 20 lidem.
„Učitelům nemůžeme jen přidávat další a další povinnosti. Potřebují spíš podporu, která jim jejich práci skutečně usnadní.“
Miriam Brunová
Existovaly i nějaké překážky při rozjezdu projektu? Případně jaké?
Během prvních tří nebo čtyř let mě vlastně vůbec nenapadlo, že by se Učitelnice nemusela podařit. Nebyla tam žádná zásadní překážka. Ze strany učitelů od začátku existoval zájem. Všechno se proto rozvíjelo poměrně organicky a rychle. To samozřejmě neznamená, že jsme nenarazili na věci, které nás mohly zastavit nebo alespoň zpomalit. Nikdy jsem ale neměla pocit, že bychom měli skončit. A nemám ho vlastně ani teď. I když například umělá inteligence představuje pro Učitelnici novou a poměrně velkou výzvu, pořád věřím, že má smysl pokračovat. Ale umělá inteligence je vlastně jen další z několika velkých změn, se kterými jsme se museli vypořádat. S Učitelnicí jsme začali v roce 2018 a v roce 2020 přišel covid. Tehdy nám všichni říkali: „Vy máte přece digitální projekt, vás se to netýká.“ Jenže to nebyla pravda. Učitelnice je sice online, ale materiály, které nabízíme, učitelé většinou používají fyzicky – vytisknou si je a pracují s nimi ve třídě s dětmi. Když byly školy téměř dva roky zavřené, nemohli je používat způsobem, pro který byly určené. I s covidem jsme se tedy museli nějak vypořádat.
Potom přišel nástup Canvy a různých šablon, což byla vlastně taková předzvěst dnešní umělé inteligence. Najednou bylo možné vytvořit během několika kliknutí něco, co dříve autorům zabralo několik hodin práce. Učitelé si mohli jednoduše poskládat materiál z předpřipravených prvků a následně ho třeba nabídnout k prodeji na Učitelnici. S tím jsme už tehdy museli pracovat a reagovat na to. A teď nás čeká další velká změna v podobě umělé inteligence.
Čím se podle vás Učitelnice odlišuje od jiných vzdělávacích projektů pro učitele?
Učitelům nic necpeme. Když jsem sama učila, chodilo mi denně několik reklamních e-mailů od různých společností, které mi říkaly: „Musíš učit finanční gramotnost, musíš učit environmentální témata, musíš dělat prevenci – a my ti s tím pomůžeme.“ Těchto požadavků na učitele je dnes opravdu spousta a pořád přibývají. Nikdo přitom nezpochybňuje, že finanční nebo digitální gramotnost, prevence a další podobná témata jsou důležitá. Jenže na učitele, a zvlášť na prvním stupni, je toho jednoduše strašně moc. My jsme nikdy neříkali: „Tohle musíš dělat.“ Spíš jsme učitelům říkali: „Hele, někdo vymyslel něco, co se mu osvědčilo a co mu funguje. Pokud chceš, můžeš to použít taky.“
„Vždy lektorům našich webinářů říkáme: „Trocha teorie být musí, ale nejsme na univerzitě. Teoretický základ proto shrňte stručně a většinu času věnujte konkrétním věcem, které mohou učitelé hned další den využít ve své třídě.“ To je pro nás nesmírně důležité.“
Miriam Brunová
Máme také každý měsíc vybrané jedno téma, kterému říkáme téma měsíce. K němu se potom snažíme směřovat všechno, co umíme nabídnout – webináře, blogové články i materiály. Je to celé propojené. Témata vybírá náš tým, ve kterém jsou učitelky zaměřené na různé oblasti, takže se snažíme reagovat jak na to, co se aktuálně děje ve vzdělávacím systému v České republice, tak na problémy a potřeby, které učitelé řeší každý den ve třídách. Zároveň se snažíme témata střídat tak, aby si na své přišli učitelé prvního i druhého stupně, mateřských škol i dalších oblastí. Chceme, aby si tam každý mohl najít to, co právě potřebuje.
Které vaše projekty nebo aktivity považujete za nejúspěšnější?
Když se na sociálních sítích, na Instagramu nebo Facebooku, ptáme sledujících, co si vybaví pod názvem Učitelnice, v poslední době nejčastěji zmiňují právě ony webináře. Skrze ně se dostáváme ke spoustě lidem a ti oceňují, že jsou zadarmo, praktické a konkrétní. Vždy lektorům říkáme: „Trocha teorie být musí, ale nejsme na univerzitě. Teoretický základ proto shrňte stručně a většinu času věnujte konkrétním věcem, které mohou učitelé hned další den využít ve své třídě.“ To je pro nás nesmírně důležité. Máme zpětnou vazbu, že se to opravdu děje – učitelé přijdou další den do třídy a vyzkouší to, proto jsou webináře tak populární.
Druhým rokem máme projekt Jsem Laskavec, na který jsem pyšná. Neřekla bych, že je to naše nejúspěšnější aktivita, ale zapadá do našich hodnot. Chceme, aby se skrz učitele k dětem dostávaly správné hodnoty a dobrá pedagogika.
Je naopak něco, co se vám nedaří a mohlo by se dařit víc?
Přejeme si, aby si materiály ze svého platilo co nejméně učitelů, proto už hodně let máme školní účty. Bohužel je nevyužívá moc škol tak, jak bychom si to představovali. Máme kolegu, který se věnuje školám a zjišťuje, co jim v současném nastavení školních účtů chybí. Právě tohle bych chtěla změnit. Pokud má škola zájem o zřízení školního účtu, stačí kolegu kontaktovat – ať už telefonicky, nebo e-mailem. Může přijet přímo do školy a vše ukázat, případně se s ním lze domluvit na hovoru.
Řeknete nám, jaké výzvy dnes učitelé řeší a jak jim v tom Učitelnice může pomoct?
Učitelnice dává učitelům především čas. Netvrdíme, že si učitelé neumí materiály připravit sami. Umí. Otázka ale je, jestli je to nejlepší způsob, jak jejich čas využít. Učitel by měl především přemýšlet o tom, co potřebují jeho žáci, jak hodinu co nejlépe poskládat, jak ji individualizovat nebo diferencovat. Neměl by pak další tři hodiny sedět u počítače a vyrábět pomůcky. Někdo může namítnout, že učitelům přece stačí učebnice a pracovní sešity. Já tomu ale nevěřím. Učebnice podle mě neposkytují dostatečný prostor pro individualizaci a diferenciaci výuky. Pokud chce učitel pracovat s různými potřebami žáků, potřebuje mít k dispozici více nástrojů a pomůcek. Já bych sama jako učitelka nechtěla trávit hodiny přípravou a výrobou materiálů. Chci mít možnost poskládat si hodinu co nejrychleji a nejefektivněji a svůj čas věnovat především tomu, co je ve výuce skutečně důležité. Právě v tom může Učitelnice pomoct. Nabízí učitelům nástroje a materiály, které mohou rychle využít ve výuce a které jim ušetří čas na přípravu.
„Učitelnice nenahrazuje čas, který učitel věnuje samotnému plánování hodiny. Pomáhá mu ale ušetřit čas, který by jinak strávil výrobou materiálů a pomůcek.“
Miriam Brunová
Znamená to tedy, že Učitelnice může učiteli nahradit přípravu na hodinu?
Ne. A to bych chtěla zdůraznit. Někdy autoři na Učitelnici říkají: „Kup si můj materiál a máš hotovou přípravu.“ S tím nesouhlasím. Učitel je odborník na svou třídu a své žáky a žádný sebelepší materiál jeho práci nenahradí. Učitelnice nenahrazuje čas, který učitel věnuje samotnému plánování hodiny. Pomáhá mu ale ušetřit čas, který by jinak strávil výrobou materiálů a pomůcek. A právě to učitelé oceňují. Naše materiály navíc často využívají i při suplování.
Tušíte, kam byste chtěla Učitelnici posunout v příštích letech?
Budeme pokračovat v tom, co děláme, ale i kvůli umělé inteligenci to do budoucna nestačí. Když jsme začínali, materiály byly pro učitele velké „wow“ a byli z toho nadšení. Dnes už je to standard. Učitelé se vyvíjí, jsou vzdělanější v moderní pedagogice a jejich potřeby se mění. Ani nás by nebavilo dělat pořád to stejné. Pracujeme na tom, kam Učitelnici posunout dál. Nechci zatím být úplně konkrétní. Obecně ale můžu říct, že nechceme jít proti českému vzdělávacímu systému, naopak chceme být jeho součástí. Jsme komerční projekt, nikoli nezisková organizace, a někdy máme pocit, že právě proto jsme v českém vzdělávání přehlíženi. Naše další kroky směřují k tomu, abychom učitelům pomohli zvládnout změny, které je čekají v souvislosti s revizí rámcového vzdělávacího programu.
Můžete alespoň naznačit, co pro učitele v této souvislosti připravujete?
Chystáme webináře, blogové články i nové materiály, které ale budou mít trochu jinou podobu než ty, které nabízíme dnes. Chtěli bychom nabídnout školám něco, co jim zatím nikdo jiný nenabízí a co jim může prakticky pomoct připravit se na změny spojené se zmiňovanou revizí rámcového vzdělávacího programu.
„Učitel je odborník na svou třídu a své žáky a žádný sebelepší materiál jeho práci nenahradí.“
Miriam Brunová
Co jste se díky Učitelnici naučila sama o sobě? Zjistila jste o sobě něco, co jste dříve nevěděla?
Já jsem člověk, který od malička tvrdil a byl si jistý, že chce být učitelkou. Nic jiného jsem vlastně nechtěla dělat. Když jsem se poprvé postavila před děti, tak jsem věděla, že jsem na správném místě. I před deseti lety, když vznikl první projekt, bylo pro mě pořád učení tím nejdůležitějším v profesním životě. Když později vznikla Učitelnice, také pro mě nebyla na prvním místě. Po covidu jsem ale vyhořela z distanční výuky a dala jsem výpověď. Začala jsem naplno pracovat v Učitelnici. Během těch dvou let jsem zjistila, že můžu dělat i něco jiného než učit. Že v tom můžu být dobrá. Že dokážu dělat něco, co mě nikdo nikdy nenaučil a co jsem se musela naučit sama. To pro mě bylo docela zajímavé zjištění. Postavit se před třídu pro mě bylo přirozené od prvního dne praxe. Je to součást mě. Ale dělat rozhovory, vystupovat veřejně na internetu nebo přijít s něčím, co předtím neexistovalo, to už je úplně jiný proces učení. A právě v tom mě Učitelnice hodně posunula.
Jak skloubit práci a dvě malé děti?
Nemám na to žádnou univerzální radu. Když pracuji, tak proto, že mě to baví a že pracovat chci, ne proto, že musím. Velkou roli hraje také celá rodina – tatínek a babičky. Také na Učitelnici pracují velmi schopní lidé, na které jsem mohla velkou část své práce delegovat a kteří tu myšlenku vzali za svou. Nemusí to být učitelé, ale i programátoři, lidé z marketingu – všechny nadchla vize, že mohou něco změnit.
„Dokážu dělat něco, co mě nikdo nikdy nenaučil a co jsem se musela naučit sama.“
Miriam Brunová
Co byste vzkázala čtenářům webu Učit se učit?
Nehledejte univerzální instantní řešení do svých hodin, ale opravdu věnujte čas přemýšlení nad konkrétními dětmi ve třídě a tomu pak přizpůsobte svoji výuku a třeba i hledání podkladů do výuky. Snažte se být co nejvíc kreativní a nápadití, protože když to bude bavit vás, bude to bavit i děti.
