Učitelnice – unikátní vzdělávácí projekt pro učitele
Rozhovor se spoluzakladatelkou Učitelnice Mgr. Miriam Brunovou (roz. Hejzlarovou)
Jak se zteoretických znalostí stává skutečná učitelská zkušenost? Důležitou roli hraje pedagogická praxe a zkušený učitel, který studenta provází, pomáhá mu plánovat výuku a poskytuje zpětnou vazbu. Od ledna 2026 se rozvíjí systémová podpora provázejících učitelů. Co jejich role obnáší, kdo se jí může ujmout a jaké možnosti podpory má?
Student učitelství přichází na praxi s teoretickými znalostmi pedagogiky, didaktiky i svého oboru. Teprve ve třídě ale poznává, jak náročné je srozumitelně vysvětlit učivo, reagovat na potřeby žáků nebo zvládnout nečekanou situaci. Právě v této fázi hraje důležitou roli provázející učitel – zkušený pedagog, který studenta podporuje během pedagogické praxe a pomáhá mu rozvíjet učitelské kompetence.
Nejde jen o předávání zkušeností, ale také o společné plánování výuky, zpětné vazby na přípravu a reflexi odučených hodin. Provázející učitel se studentem probírá cíle výuky, reakce na jím odučené hodiny i možnosti, jak příště postupovat jinak. Může studenta při výuce pozorovat nebo s ním vést tandemovou výuku a pomáhá mu hledat vlastní cestu k učitelské profesi.
Snahou provázejícího učitele je vytvořit bezpečný prostor, ve kterém může budoucí učitel zkoušet nové postupy, učit se z vlastních zkušeností a postupně získávat větší samostatnost i schopnost kriticky přemýšlet o své výuce.
Mentoring je širší způsob podpory profesního rozvoje. Provázející i uvádějící učitel mohou mentorské postupy využívat, jejich role se však liší zejména tím, v jaké fázi profesní dráhy učiteli pomáhají.
Základem je ochota věnovat čas profesnímu rozvoji budoucích učitelů, společně plánovat výuku a poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu. Důležitá je také podpora vedení školy a spolupráce s fakultou či jinou institucí připravující budoucí učitele.
Pro zapojení do systémové podpory platí konkrétní podmínky, mezi které patří mimo jiné nejméně pět let praxe v přímé pedagogické činnosti a absolvování stanoveného vzdělávání.
Provázející učitelé nejsou v českém školství novinkou. Od 1. ledna 2026 se však rozvíjí systémová podpora této role, která stanovuje podmínky pro zapojení do podporovaného režimu.
Učitel, který splní stanovené podmínky, se může zapojit do systému podpory. Patří mezi ně požadovaná délka pedagogické praxe, absolvování příslušného vzdělávání a provázení v minimálním rozsahu 30 hodin za školní rok.
Spolupráce mezi školou a fakultou či jinou institucí připravující budoucí učitele může pokračovat i mimo tento režim, na základě jejich dohody.
„U některých kolegů občas vnímám, že se při reflexi studentských výstupů více soustředí na opravování chyb a kritiku studentů učitelství. Školení jim může pomoci studenty více motivovat a naučit se s nimi lépe pracovat, aby je následná reflexe nedemotivovala.“
RNDr. Valerie Richterová, Ph.D.,
Specializované vzdělávání rozvíjí schopnost plánovat pedagogickou praxi, vést reflektivní rozhovory, poskytovat kvalitní zpětnou vazbu a pracovat s kompetenčním rámcem studujícího učitelství.
Učit dobře a pomáhat druhému, aby se naučil dobře učit, totiž nejsou úplně stejné dovednosti.
Studium podle příslušného standardu zahrnuje vstupní část v rozsahu 20 hodin a navazující část v rozsahu 45 hodin, tedy celkem 65 hodin.
Masarykova univerzita nabízí program připravený podle standardu studia pro provázející učitele a to buď na Pedagogické fakultě v rozsahu zmíněných 65 hodin nebo na Filozofické fakultě v rozsahu 68 hodin.
Kvalitní pedagogická praxe umožňuje studentovi bezpečně si vyzkoušet vedení výuky, pracovat se zpětnou vazbou a postupně přebírat větší odpovědnost.
„Zkušenost z prvních pedagogických praxí mi pomohla získat větší sebevědomí a utvrdit se v tom, že mě učení baví a není mi cizí.“
Bc. Michaela Valtrová
Přínos má provázení i pro samotného učitele. Sdílí své zkušenosti, znovu promýšlí vlastní výuku a pomáhá připravovat další generaci pedagogů. Zároveň se může inspirovat pohledem začínajícího kolegy, který přináší nové nápady, inovativní postupy nebo odlišné způsoby, jak uchopit a vysvětlit učivo. Škole navíc provázení umožňuje navázat spolupráci s budoucími kolegy už během jejich studia.
Prvním krokem je zjistit, zda a jak vaše škola spolupracuje s fakultou či jinou institucí připravující budoucí učitele. Podmínky zapojení do systémové podpory a možnosti vzdělávání najdete na webu Provázející učitelé.
Systém podpory počítá také s finančním oceněním práce provázejících učitelů (cca 2 000 Kč měsíčně při splnění stanovených podmínek).
Jak provázení funguje v praxi a co přináší oběma stranám? Zeptali jsme se provázející učitelky RNDr. Valerie Richterové, Ph. D. a její studentky Bc. Michaely Valtrové, která u ní absolvovala pedagogickou praxi.
RNDr. Valerie Richterová, Ph.D. působí na Gymnáziu Tišnov, kde vyučuje biologii a chemii. Má 23 let pedagogické praxe, z toho 16 let se věnuje provázení studentů učitelství během jejich pedagogických praxí.
Bc. Michaela Valtrová je studentkou prvního ročníku programu Studium pedagogiky pro učitele druhého stupně základních škol a učitele středních škol se zaměřením na chemii.
Nejvíce mě baví sdílení. Ráda se podělím o své zkušenosti, ale zároveň se těším na inspiraci, kterou přinášejí studenti vysokých škol. Ať už jde o novinky v oboru, nebo například o nové možnosti zapojení umělé inteligence do výuky chemie.
Studenti si často myslí, že vše půjde dobře hned od začátku – přijdou do třídy a hodinu jednoduše odučí. Vedu je k tomu, aby si vybrali nejdřív jednu konkrétní věc, na kterou se zaměří. Například aby si pohlídali organizaci hodiny tak, aby jim zvonění nepřerušilo výklad.
Je důležité uvědomit si, že při první hodině není možné zvládnout vše najednou. Právě pedagogická praxe je prostorem, ve kterém se mohou postupně všechno naučit. Ideální je, když po odučené hodině odcházejí s pocitem, že se jim podařilo naplnit předem stanovený cíl a zvládnut to, na co se chtěli zaměřit. První nepovedená hodina by je rozhodně neměla odradit.
Nejdříve se domluvíme, kterou hodinu bude student učit, a to alespoň týden dopředu. Vyučuje vždy ve třídě, kterou již poznal během náslechu, aby mohl posoudit, zda mu například vyhovuje její dynamika. Zároveň tak dokážu alespoň rámcově odhadnout, jaké učivo bude student se třídou probírat. Po odučení poslední hodiny před studentovým výstupem si upřesníme, na jaké učivo bude navazovat. Samotná příprava hodiny je potom v jeho režii. Někdy si studenti fotografují zápisy ze sešitu, není to však nutné. Je na studentovi, zda bude učit s prezentací či bez ní a jestli do hodiny zapojí nějaké hry.
Student mi svou přípravu vždy předem předkládá. Trvám také na tom, aby hodina obsahovala opakování, motivační prvek i závěrečné shrnutí. Případné faktické chyby opravím, jinak jim do přípravy nezasahuji. Reflexe probíhá po skončení hodiny. Vždy si společně sedneme a zajímá mě, jak se student během výuky cítil. Nejprve nechám prostor jemu samotnému, aby zhodnotil, co se povedlo, na co by se měl příště více zaměřit a co by případně chtěl změnit. Na závěr přidám i své postřehy hodiny.
Nejraději mám kontakt s mladými lidmi. Často se s nimi potom setkávám i na dalších akcích, například při chemické olympiádě nebo na setkáních učitelů, kde se pozdravíme a zavzpomínáme. Občas se stává, že se mě z některých škol ptají, zda bych mohla doporučit učitele chemie. Mohu tak některým skvělým studentům, které jsem provázela, pomoci získat první zaměstnání. Ráda navazuji i nové kontakty napříč generacemi učitelů chemie.
Z profesního hlediska mě obohacují například nové možnosti využití umělé inteligence ve výuce. Věděla jsem, že existuje ale teprve díky kontaktu se studenty učitelství jsem se přihlásila na školení, protože mě namotivovali.
Určitě má smysl. Studentům se věnuji už dlouho, ale nikdy jsem k tomu neměla žádné konkrétní podklady ani metodické návody. Vždy jsem se řídila vlastním citem a uvážením.
Školení, kterým nyní provázející učitelé procházejí, mě jednak ujistilo, že jsem některé věci dělala správě, a zároveň mě inspirovalo, jak svou práci se studenty ještě více rozvíjet. U některých kolegů občas vnímám, že se při reflexi studentských výstupů více soustředí na opravování chyb a kritiku studentů učitelství. Školení jim může pomoci studenty více motivovat a naučit se s nimi lépe pracovat, aby je následná reflexe nedemotivovala.
Když jsem odešla učit z Brna do Tišnova, měla jsem pocit, že nemám v oblasti provázení dostatek příležitostí, a mrzelo mě to, protože mě tato činnost baví a naplňuje. Po absolvování kurzu pro provázející učitele, jsem studentům na pedagogickou praxi přednostně nabízená. Díky tomu mám ke studentům opět lepší přístup, i když už neučím na brněnské škole. Studentům se totiž často nechce dojíždět do školy mimo Brno. Zároveň jich nemám moc, aby mě to například omezovalo ve vlastní výuce.
Se svými prvními praxemi jsem velmi spokojená. Trochu jsem se bála dojíždění do Tišnova, protože mám tento semestr dost nabitý, ale paní doktorka Richterová, má provázející učitelka, mi vyšla vstříc a praxe jsme rozložily do celého semestru. Mohla jsem si vždycky vybrat, ve které třídě bych výstupy chtěla a taky to, jak chci hodinu pojmout. Tento přístup vlastního plánování aktivit, kdy jsem nemusela dodržet přesně stejnou strukturu hodiny provázejícího učitele, mi velmi vyhovovala. Zkušenost z prvních pedagogických praxí mi pomohla získat větší sebevědomí a utvrdit se v tom, že mě učení baví a není mi cizí.
Pro mě byla nejcennější reflexe hodin. Především zhodnocení, zda se mi dařilo aktivně zapojovat žáky a rady, jak by se příště dali ještě více aktivizovat. Také si moc cením rad, jak učivo lépe vysvětlit a žákům usnadnit jeho pochopení nebo které souvislosti v daném tématu obvykle od provázející učitelky zaznívají a já je při výuce nezmínila.
Zaměřit by se měl student především na to, jak učitel zapojuje žáky do hodiny a co dělá pro to, aby udržel kontakt i s těmi, kteří o daný předmět či látku nejeví zájem. Asi není moc předmětů, které by bavily nebo zajímaly všechny ve třídě. Navíc chemie je dost specifická. Humanitně orientovaným žákům může připadat „zbytečná‟, nezajímavá nebo složitá. Proto mi přijde důležité stavět hodiny a vymýšlet aktivity tak, aby si každý něco odnesl.
Asi jako v každém vztahu považuji za nejdůležitější komunikaci. Dopředu si vyjasnit očekávání od praxí, stanovit oblasti, na které se chceme zaměřit, a pojmenovat potřeby, se kterými se obracíme na svého provázejícího učitele. Měla jsem štěstí, že mi paní doktorka Richterová dala volnost a mohla jsem si na praxích vyzkoušet vše, co jsem potřebovala. Taky jsem ráda, že se má představa hodin chemie a stylu výuky příliš neodlišovala od stylu provázející učitelky. Slyšela jsem, že někteří měli z praxí jiné zkušenosti, např. že dostali připravené materiály, aby nezasahovali do struktury, na kterou jsou žáci zvyklí, a museli učit podle toho. Tento přístup by mi nevyhovoval. Určitě ne hned na prvních praxích, ale to je o preferencích každého studenta.
Určitě bych studentům doporučila, aby se nebáli zvolit si praxi i mimo Brno jen kvůli dojíždění. Důležitější je totiž najít si učitele, se kterým si budou rozumět, a moje cesty do Tišnova za to určitě stály. Dále bych jim poradila, aby si před praxemi ujasnili svá očekávání a včas je probrali se svým provázejícím učitelem. A do třetice, aby se nebáli vyzkoušet si různé metody a aktivity ve výuce. Objevování a zkoušení je totiž smyslem praxí, alespoň podle mě.
Rozhovor se spoluzakladatelkou Učitelnice Mgr. Miriam Brunovou (roz. Hejzlarovou)
Vyzkoušejte si vědu v praxi. Projekt Otevřená věda nabízí stáže pro středoškoláky i podporu pro učitele.