Rozhovory s absolventy – Zdeněk Kadeřábek
Rozhovor s absolventem učitelství na PřF, který působí na Gymnáziu Brno, Křenová.
Rozhovory s absolventy – Lenka Kočová
Mgr. Lenka Kočová je absolventkou odborného programu Matematika na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Vsoučasné době učí matematiku na francouzské sekci Gymnázia Matyáše Lercha vBrně av roce 2026 postoupila do semifinále soutěže Zlatý Ámos. Vrozhovoru popisuje průběh soutěže, ale dotýká se například itématu srovnání českého afrancouzského systému ve školství či své cesty od odborné matematiky k učitelství.
Jak jste se dostala k soutěži Zlatý Ámos?
Této soutěže jsem si všimla jen jedenkrát, když ji před pár lety vyhrál učitel matematiky Marek Valášek, kterého občas sleduji. Nikdy jsem o ní nepřemýšlela. Až pak jeden předvánoční den jsem seděla zamyšlená u oběda a zrovna se mně honily hlavou pochybnosti o mých pedagogických schopnostech, když mě vyrušili tři studenti s oznámením, že mě chtějí přihlásit do soutěže Zlatý Ámos. Sehnali 100 podpisů a potřebovali můj souhlas s účastí v soutěži. To mi v tu chvíli úplně vyrazilo dech. Po úvodním váhání (že do takové soutěže nepatřím) mi došlo jedno: na některé nabídky se nemůže říct ne. Vydali jsme se tedy do regionálního kola, které se konalo v Rajhradě.
Každý učitel přijel se třemi studenty a tito studenti ho měli během pěti minut prezentovat. Učitel jen seděl, koukal a bavil se. Pak porotě odpověděl na pár otázek, a to bylo vše. A jelikož mám šikovné a velmi vtipné studenty, postoupila jsem do dalšího, celostátního kola v Praze spolu s dalšími dvěma učiteli (Miroslavou Šťastnou z Obchodní akademie Kotlářská a Pavlem Žákem z SŠTE Olomoucká).
Tam jste jela také se studenty?
Ne, tam naopak studenti nesměli, ani příbuzní či kolegové. Studenti měli za úkol předat nám tři předměty, které vyjadřují jejich vztah k nám, nebo je s námi spojují, a my jsme měli o těchto předmětech pět minut mluvit.
Co jste dostala za předměty?
Dostala jsem trpaslíka, protože na trpaslíkovi vysvětluji funkci. Druhý předmět byla lupa, která měla symbolizovat, že se snažíme na každou novou látku podívat „pod lupou“. Přemýšlíme, jaký problém lidé řešili, který je k objevu dovedl. Někdy se to samozřejmě neví, ale často je cesta k matematickým poznatkům zajímavá. Posledním předmětem byly Pohádky Boženy Němcové, protože mnoho matematických myšlenek ukrývá nějaký příběh: různé sázky, podvody, lásky a výsledkem třeba je, že se nakonec vzorec jmenuje po někom úplně jiném, než kdo ho vymyslel. Například Cardanovy vzorce. Pokud k látce nějaká pěkná historka existuje, říkám ji studentům, aby je to více bavilo.
Proč konkrétně si myslíte, že vás vaši žáci do soutěže nominovali?
V první řadě si myslím, že je spousta lepších vyučujících, ale jejich studenty jenom nenapadlo je nominovat. Další věc je, že třída, která mě přihlásila, je nejen moc fajn, ale také velmi akční. Když je něco napadne, tak to zrealizují. Například na začátku letošního října zorganizovali celostátní dvoudenní konferenci pro středoškolské studenty Ozvěny generace. Měla veliký úspěch. Obecně si myslím, že funguje, když učitel má své studenty rád. Pak se snaží hodiny dělat takové, aby je aspoň trochu bavily a byly přínosné. Naslouchá-li studentům a snaží-li se jim vyjít vstříc, atmosféra vyučovacích hodin je příjemná.
Mohla byste vypíchnout, co vám soutěž Zlatý Ámos dala?
Předně bych chtěla říct, že mi studenti nominací do Zlatého Ámose udělali velkou radost. Překvapilo mě, jak ve svém nabitém programu našli čas shánět podpisy, psát úvodní charakteristiku, a ještě vymýšlet prezentaci pro regionální rajhradské kolo. Celý den, který jsme spolu strávili v Rajhradě, jsem si moc užila. Za soutěž Zlatý Ámos jsem vděčná, protože mi studenti dali zpětnou vazbu, že má smysl učit. Myslím si, že velmi důležité je, aby se učitel ke studentům choval slušně a s respektem (ten musí být samozřejmě oboustranný). Studenty ovlivňuje a formuje, jak se k nim učitelé chovají. Proto je zásadní, aby to chování bylo férové.
„Za soutěž Zlatý Ámos jsem vděčná, protože mi studenti dali zpětnou vazbu, že má smysl učit.“
Lenka Kočová
Studovala jste odbornou matematiku, jak jste se rozhodla pro učitelství?
Já jsem původně nechtěla být učitelkou, i když mi moje profesorka, která mě učila na francouzské sekci Gymnázia Matyáše Lercha matematiku, říkala: „Lenko, ty musíš určitě jít učit, ty jsi pro to zrozená.“ A já jsem odpovídala, že v žádném případě učit nechci, ale chci pochopit, jak funguje svět. Chtěla jsem být jako Pythagoras, rozhodovala jsem se mezi filozofií a odbornou matematikou. Kvůli tomu, že mi matematika na střední škole šla, a protože jsem nevěděla, co bych jako filozofka dělala, rozhodla jsem se pro odbornou matematiku. Myslím si ale, že v mém případě to nebyla úplně šťastná volba, protože mě na matematice baví její využití, aplikace, a o tom odborná matematika přirozeně není. Řešili jsme věty, důkazy, ale úplně jsme se nezabývali tím, kde se dají použít, což mi chybělo.
Ale zpět k učitelství. Když jsem byla ve třetím ročníku na vysoké škole, tato moje středoškolská profesorka, která si myslela, že bych měla učit, mě požádala, jestli bych za ni na měsíc nešla suplovat, protože ji čekala operace. Nevím, jestli to byl záměr, aby mě to začalo bavit, ale svěřila mi třídu maturantů. To znamená, že byli jen o tři roky mladší než já. Když jsem šla do první hodiny, byla jsem rozklepaná, protože jsem šla učit poprvé, a říkala jsem si, hlavně neztratit autoritu. Jakmile jsem pozdravila, dorazila se zpožděním jedna studentka, se kterou jsem se shodou okolností znala, a řekla: „Dobrý den, promiňte... Jé, zdár!“ Ledy byly prolomeny, potenciální autorita pryč, ale každopádně jsem si ten měsíc moc užila. A v tu chvíli mě asi poprvé napadlo, že by učení nebyl tak špatný nápad.
Do jaké práce jste šla po škole? Nebo jste šla rovnou učit?
V pátém ročníku na vysoké škole se mi opět ozvala stejná paní profesorka z GML s nabídkou místa, protože jim chyběl učitel francouzské matematiky. A tak ještě předtím, než jsem začala hledat nějakou práci, jsem měla tuto. Věděla jsem, že Gymnázium Matyáše Lercha je prestižní gymnázium, kde chce spousta lidí učit a nemá tu možnost. A já jsem ji měla jako na zlatém podnose, tak jsem řekla ano.
Začátek praxe může být pro nového učitele složitý, představte si, že byste před sebou měla takového začínajícího učitele, co byste mu poradila?
Důležité je být sám sebou. Nehrát si na někoho jiného. Někdo je přísný a funguje mu to, jinému vyhovuje, když je se studenty kamarád, podstatné je být přirozený. Učitel by také měl mít smysl pro humor, protože pokud je v hodinách trochu legrace, studenti se cítí dobře a v uvolněné atmosféře se lépe pracuje. Když máte nějaké problematické studenty, kteří vám narušují výuku, mluvte s nimi. Už se mi mnohokrát osvědčilo promluvit si se studentem, který vyrušoval nebo nespolupracoval. Je dobré mu dát najevo, že mi na něm záleží a zajímám se o něj. Tento zájem nemusím hrát, protože jsem velmi zvědavý člověk, tedy mě zajímá každý student. Myslím, že zvědavost je pro učitele dobrá vlastnost. Když toho člověk o studentovi hodně ví, chápe jeho chování a může tomu přizpůsobit svůj přístup.
Zvláštní kapitolou je třídnictví. Pokud je člověk třídním, může hodně ovlivnit, jak se žáci ve škole cítí. Není možné všechny problémy vyřešit, ale i snaha je velmi cenná, protože děti tráví ve škole spoustu času, a když jim tam není dobře, nežijí spokojený život. Pokud máte štěstí na fajn třídu a studenti vám přirostou k srdci, loučení pak hodně bolí.
Také si myslím, že není úplně dobře nastaveno, aby začínající učitel měl stejně hodin jako učitel s dlouholetou praxí. Začínající učitel si musí udělat do všech předmětů přípravy úplně od píky, a proto by měl mít méně hodin.
„Důležité je být sám sebou. Nehrát si na někoho jiného.“
Lenka Kočová
Co máte na matematice nejvíce ráda?
Na matematice se mi líbí, že je postavena na logickém uvažování. I někomu, kdo se matematice nechce věnovat, vždycky říkám, že je to taková posilovna mozku. Mám ráda, když najdu hezké propojení mezi matematikou a reálným světem na neočekávaných místech. Když jsme probírali určitý integrál, tak jsem náhodou narazila na video na belgickém kanálu CliPeDia, ve kterém byl krásně vysvětlen určitý integrál přirovnáním k osobnosti člověka. Daná funkce přiřazuje každému dni zkušenosti, které osoba za ten den získala. A součet všech zkušeností této osoby utváří onu osobnost, tedy určitý integrál.
Učíte matematiku na francouzské sekci Gymnázia Matyáše Lercha, odlišuje se v něčem probírané učivo na francouzské sekci gymnázia od učiva probíraného na jiných typech gymnázií?
Ano, odlišuje, protože na francouzské sekci máme osnovy podobné těm francouzským, díky čemuž se dostáváme třeba i k integrálnímu počtu a různým integračním metodám. Také bych chtěla zmínit, že u nás na francouzské sekci je povinná maturita z matematiky, která není úplně snadná. Většina lidí, kteří jdou studovat na francouzskou sekci, sem jde kvůli francouzštině, a někteří se pak hodně diví, že mají povinnou maturitu z matematiky.
Dá se tedy říct, že se ve Francii dostávají v matematice dál než my v Česku?
Určitě v něčem ano, ale něco zase neprobírají vůbec. Například stereometrii nebo kuželosečky. Zato v komplexních číslech se dostávají až k zobrazením popsaným pomocí komplexních čísel.
„Myslím, že zvědavost je pro učitele dobrá vlastnost.“
Lenka Kočová
Na francouzské sekci učíte matematiku ve francouzštině?
Ano. V prvním a druhém ročníku šestiletého studia mají žáci deset hodin francouzštiny týdně a od třetího ročníku se už učí všechny předměty kromě biologie ve francouzštině, přičemž na spoustu předmětů mají rodilé mluvčí. Co se týče mé výuky matematiky, tak je to tak půl napůl, často při vysvětlování přecházím do češtiny, ale všechnu teorii i zadání příkladů máme samozřejmě francouzsky.
Učíte nějaké hodiny i na české části gymnázia, nebo jste tam třeba učila dříve?
Ne, učím jenom na francouzské sekci a jsem tomu ráda, mám ráda francouzský systém. Na české sekci se v rámci jednoho ročníku probírají všechny rovnice, pak všechny funkce atd. A to mi nepřipadá úplně praktické. Když někdo nemá rád rovnice, má smůlu, probírá je celé pololetí. Ve Francii je způsob „nabalování“, takzvaný „cibulový“ systém. Například s funkcemi začínáme ve třetím ročníku, ale jen s nejjednoduššími: lineárními a kvadratickými. Další rok přidáme funkce s absolutní hodnotou a racionální lomené funkce. V pátém ročníku už děláme exponenciální a logaritmické funkce, začínáme diferenciální počet, derivujeme jednoduché funkce. A v maturitním ročníku přidáváme ty složené a dostaneme se až k již zmíněným integrálům nebo k obsahu plochy pod křivkou.
Připadá vám, že je ještě v něčem jiném francouzský systém školství lepší než ten český?
Ve Francii má každý učitel během své kariéry nárok na rok volna. Když cítí, že se blíží vyhoření, vybere si rok volna. Často například píše učebnice nebo dělá cokoliv jiného, ale vždycky je tady ta možnost. Mně velice pomohlo, když jsem tři roky pracovala v nakladatelství Didaktis. Dělali jsme novou učebnicovou řadu Matematika pro život pro druhý stupeň základní školy. Seděla jsem celé dny u počítače a moc nemluvila. Po této pauze jsem se vyloženě těšila do školy.
Děkujeme za inspirativní rozhovor, přejeme spoustu dalších úspěchů a ať se do školy stále těšíte.
