Pedagogická způsobilost je souhrn dovedností a znalostí nejen v oblasti pedagogiky, didaktiky, ale také psychologie, která je pro učitelskou profesi neméně důležitá než důraz na pedagogickou stránku. I proto bychom vám chtěli představit předmět CORE026 Jak poznáváme a prožíváme svět – psychologie kognice, emocí a motivace, který sice není ušitý učitelům přímo na míru, jelikož se jedná o předmět společného univerzitního základu, ale každý, kdo si jej rozhodne zapsat, si v něm určitě najde „to svoje“. Mnohá témata slouží jako cenný zdroj inspirace nejen právě pro vlastní praxi, ale i pro váš osobní život. Na to, jak předmět vznikl, co je jeho obsahem a proč by si jej studenti měli rozhodně zapsat, jsme se zeptali Mgr. Miroslava Šipuly, zakladatele a vyučujícího tohoto předmětu.

Jaká byla Vaše motivace vytvořit předmět CORE026?

O obsahu předmětu jsem uvažoval už před začátkem kovidového období, nicméně když se epidemiologická situace uklidnila, měl jsem ve věci celkem jasno. Díky dřívějším diskusím se studenty kombinovaného studia, kteří se přece jen dívali na svět trochu jinak než studenti denních programů a mívali za sebou delší profesní praxi, jsem musel být více „ve střehu“, protože každou teoretickou poučku nebo konkrétní příklad hned porovnávali se svou každodenní zkušeností. Dokázali spolehlivě rozporovat poznatky, které považovali za neužitečné nebo okrajové. Byla to zajímavá škola a mě lákalo nově předstoupit před studenty mnoha různých oborů a dát sebe i obor psychologie „všanc“ i jim.

Naplnila se Vaše očekávání, která jste na začátku od výuky měl?

S odstupem času mohu potvrdit, že se má očekávání naplnila téměř bezezbytku. Diskuse, k nimž se „celouniverzitní“ studenty snažím pravidelně podnítit, jdou do překvapivé hloubky, diskutující neváhají k problémům přistupovat z netradičních a originálních směrů, protože nejsou svázáni rámcem oboru psychologie a spíše hledají aplikační možnosti ve své profesní oblasti. To mě nutí vystoupit ze svých obvyklých myšlenkových schémat a podívat se na svět i jejich očima.

Musí být náročné zaujmout studenty s tak různorodým zaměřením a poskytnout jim srovnatelné podmínky pro úspěšné absolvování předmětu. Jak k tomu přistupujete?

V tak rozmanitém portfoliu oborů se samozřejmě liší i motivace jednotlivých účastníků předmětu, proto jsem se snažil vytvořit takový mix povinností, aby si v něm každý mohl najít to své, v čem může vyniknout. Někdo v diskusích při osobních setkáních, někdo v týmových úkolech, další při psaní písemné práce nebo při hodnocení analýz ostatních v rámci kolokvia. Mimochodem, právě úroveň písemných prací mě překvapila nejvíce. Nejlepší práce ne-psychologů podle mě plně snesou srovnání s nejlepšími pracemi studentů psychologie.

Jak byste namotivoval studenty, aby měli zájem zapsat si právě Váš předmět?

Snažil jsem se vytvořit předmět, v němž se snoubí teorie s praktickými ukázkami. Vyžaduje průběžnou práci, ale poměr aktivit, kterými lze splnit podmínky, je možné si do značné míry nastavit, mj. i dobrovolnými úkoly. Je mi také jasné, že obor psychologie může být pro mnohé tak trochu „jiný svět“, proto se všem snažím být neustále k dispozici. V interaktivní osnově lze najít i řadu podpůrných materiálů – od mých osobních zkušeností, přes přesná vodítka pro psaní práce a příklady zpracovaných kvalitních prací, až po zvýrazněné důležité termíny, praktické příklady, interaktivní aplikace, grafická schémata, videa a motivační prvky, které by měly lákat na příští témata. Interaktivní osnova umožní účastníkovi předmětu se v něm „neutopit“. Věřím, že to studentům pomáhá a poskytuje možnost soustředit se nikoli na formu, ale hlavně krásy našeho oboru.

Někteří účastníci se mi už dokonce svěřili, že předmět CORE026 (Jak poznáváme a prožíváme svět) podstatně přispěl k jejich rozhodnutí přihlásit se na studium psychologie. Co víc si můžu přát? ;-)

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších spokojených studentů jako jsem byla já osobně.

Další zajímavý předmět, který bychom vám rádi představili je předmět CORE001 Příběhy vědy: gen. Předmět je vyučován pod dvěma kódy (CORE001, Bi0002), obsahově se však neliší. Příběhy vědy mají co nabídnout nejen studentům učitelství biologie. Získáte nové vědomosti o genetice a zároveň je možné se zde inspirovat netradiční výukovou formou pana profesora, kterou následně můžete zaujmout i žáky na ZŠ či SŠ. Otázky ohledně vzniku předmětu či klíčových informací, zda jsou na předmětu důležitá naučená fakta, nebo jaké je ukončení předmětu, nám zodpověděl jeho tvůrce prof. RNDr. Jan Šmarda, CSc. Profesor Jan Šmarda je opravdu výjimečný pedagog a odborník, jak potvrzuje i cena rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy v oblasti přírodních věd a lékařství, která mu byla udělena v loňském roce. Mezi studenty jsou jeho kurzy velice oblíbené a žádané.

Na základě čeho jste se rozhodl vytvořit předmět CORE001?

Předmět vznikl na základě mého obeznámení se s knihou Gen S. Mukherjeeho, kterou jsem překládal z angličtiny do češtiny. Když tuto knihu člověk čte, , je jí natolik pohlcen, že si ani neuvědomuje že se učí a získává nové informace. Říkal jsem si, že tato příjemná forma studia by se dala využít v klasické výuce. Příběhovost, která je v názvu kurzu, je klíčovým slovem, jelikož se snažím studenty zaujmout tím, že jim říkám příběhy.

Proč jsou zrovna příběhy ve Vašem předmětu klíčové?

Ono to posluchače baví, příběhy máme rádi odedávna všichni, v každé pohádce je i nějaké poučení. Neříkám, že mluvím o pohádkách, říkám fakta, ale zaobaleně ve stylu, který je pro posluchače přívětivý. První, co jim říkám, je, že si nemají psát poznámky, zde se nebude testovat to, co se naučí, fakta, která odezní. Mají se pohodlně usadit, uvolnit a poslouchat a přemýšlet.

Studenti se na tomto předmětu tedy nemusí učit fakta?

Nemusí. Učím odborné předměty, kde zkouším fakta. Fakta jsou v oborech nepochybně důležitá a studenti si je musí v povinných předmětech osvojit. Toto však není povinný kurz, je volitelný, a já zde posluchače učím přemýšlet. Chápu jej jako misi, která je v některých ohledech důležitější než kamenné přednášky, totiž vést studenty nejen k memorování, ale i vlastním úsudkům. Myslím, že je to docela úspěšné, že studenty tento netradiční styl zaujal. Výuka tohoto předmětu je pro mě opravdovým potěšením a studenti svobodu přemýšlení a klidnou pohodovou atmosféru v posluchráně vycítí a užívají si ji.

Co je tedy cílem tohoto předmětu?

Chci studenty zaujmout tím, že jim budu nabízet látku k přemýšlení, že budou sami uvažovat. Říkám jim svoje osobní názory, ale vždy zdůrazním, že je to můj názor a zcela respektuji, pokud mají názor jiný. Nemusí si myslet to, co já. Mohou si myslet co chtějí, důležité je, aby přemýšleli, o to jde. Potřebujeme mít vzdělané lidi, dobré odborníky ve svých oborech, ale zároveň také přemýšlivé občany s širokým rozhledem. V nich vidím budoucnost naší společnosti.

Jaké je jeho zakončení?

Zakončení kurzu je kolokvium. Ideální by bylo, kdybychom se mohli sejít v malém kroužku u kulatého stolu a prodiskutovat věci. Tohle není bohužel reálné, jelikož předmět navštěvuje 300 studentů. Kolokvium tedy řeším formou písemné eseje - úvahy na téma vztahující se ke genetice, které si studenti vybírají sami a prokáží v nich ochotu samostatně přemýšlet.

Moc Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v osobním i pracovním životě.