GIT - základy geografického myšlení pro budoucnost
Rozhovor o GIT a inspirace do výuky zeměpisu
Rozhovory s absolventy – Martin Harásek
Mgr. et Mgr. Martin Harásek působí jako učitel na Gymnáziu Brno, Křenová, zároveň se však věnuje celé řadě dalších aktivit spojených s geografií a vzděláváním. Organizuje zahraniční geografické exkurze, tvoří vlastní výukové materiály, podílí se na tvorbě učebnic a aktivně popularizuje geografii také na sociálních sítích. V rozhovoru jsme mluvili o jeho cestě k učitelství, hledání nových směrů ve výuce i o tom, proč je podle něj důležité nezůstávat stát na místě.
Vystudoval jste na PřF MU učitelství biologie a geografie a zároveň fyzickou geografii. Co vás původně přivedlo právě k těmto oborům?
To vím moc dobře, je to dlouhá historie. Původně jsem začal studovat matematiku a geografii, ale na matematice jsem se necítil dobře. Existovalo více faktorů, kvůli kterým jsem toto studium rychle přehodnotil. Měl jsem dvě možnosti – buď studijní obor změnit pouze na samotnou učitelskou geografii, nebo směřovat odborně. Moc mi nedávalo smysl (jakožto budoucímu učiteli) studovat pouze geografii, takže jsem z toho udělal fyzickou geografii. Trošku mě vzniklá situace mrzí doteď, ale tehdy jsem musel jít cestou jistoty, což matematika nebyla.
Zároveň jsem ale věděl, že budu potřebovat druhý učitelský obor, takže jsem se po dvou letech přihlásil i na biologii. Ve třetím ročníku mi poté už přišlo líto fyzickou geografii opouštět, zvlášť když se některé geografické předměty na obou oborech částečně prolínaly. Ve výsledku to tedy nebyly dva úplně samostatné obory, spíš něco jako jeden a půl. Tak nějak to celé vzniklo. Fyzickou geografii jsem ale nakonec ve své další profesní dráze zatím výrazně nevyužil.
Věděl jste od začátku, že chcete být učitelem, nebo to přišlo až během studia?
Já jsem to věděl opravdu od základní školy – tak jak to učitelé dle mého názoru často mívají. Myslím si, že minimálně polovina z nich má tu představu o učitelském povolání už třeba na prvním stupni základky – že je to baví a že tímhle směrem chtějí jít. Aspoň to často slýchám v různých rozhovorech, že mnoho z nich vědělo již v osmi nebo deseti letech, že z nich jednou budou učitelé. A tak nějak jsem to měl i já.
„Snažím se pro žáky dělat i věci navíc, aby byly hodiny pestré, aby tam byla dobrá atmosféra a trochu srandy, ale zároveň abych splnil očekávané výstupy učení a představil žákům, jak je současný svět krásný a zajímavý.“
Martin Harásek
Získal jste ocenění Profesor roku 2024 u vás ve škole. Co pro vás toto ocenění znamená?
Toto ocenění vnímám spíše jako výraz jakési popularity, i když já vlastně doufám, že to není jenom o ní. Snažím se pro žáky dělat i věci navíc, aby byly hodiny pestré, aby tam byla dobrá atmosféra a trochu srandy, ale zároveň abych splnil očekávané výstupy učení a představil žákům, jak je současný svět krásný a zajímavý. Myslím si, že se mi to docela daří. Možná je pro mě nakonec důležitější (než samotné ocenění) zpětná vazba, kterou si nechávám dělat nebo kterou nechává zpracovat ředitel školy. Ale samozřejmě vždy je i co zlepšovat.
Nechci ale zmíněné ocenění úplně devalvovat. Je to samozřejmě i určitý projev popularity mezi žáky a tím bych vlastně shazoval je, kdybych říkal, že na tom vůbec nezáleží.
Od roku 2022 pořádáte zahraniční geografické exkurze. Co bylo impulzem k jejich vzniku?
Inspiroval jsem se na vysoké škole od skupiny botaniků, kteří pořádali podobný formát exkurzí. Každý rok cestují se studenty a pedagogy do jiné země a tam pozorují zajímavé rostliny. Jednou jsem s nimi jel a napadlo mě to nějak transformovat do našeho prostředí skrz geografii. Nemohlo to ale být ve školním roce, protože by nemohli cestovat například i absolventi nebo větší počet pedagogů. Ve školním roce by totiž mohli jet tak tři, a ne sedm nebo osm, jak se chystá letos. V tomhle jsem vlastně trochu „pánem“ této akce – můžu víceméně určovat pravidla. Navíc jsem nechtěl, aby to byla exkurze s pracovními listy, což by asi musela být, kdyby se konala během školního roku, aby splňovala určité výstupy. Takhle je to spíš akce za odměnu. Zpravidla se snažíme cestovat hned den po vysvědčení, takže to ještě navazuje na školní rok.
Co si z těchto exkurzí odnášejí žáci – a co vy?
Snažím se žákům zprostředkovat co největší míru svobody, takže tomu říkám „pasivní poznávání“. Jsou spolu s kamarády z různých tříd a z mého pohledu je to spíš o budování komunity než o samotné výuce. Pokud je něco zaujme, odnesou si to s sebou dál do života. A když mám potřebu jim něco ukázat nebo něco vysvětlit cestou, tak jim to řeknu, ale nikdy si nevynucuji pozornost.
Výběr žáků na exkurzi dělám podle určitých kritérií, která žáci plní v prvním pololetí. Mám s tím docela dobrou zkušenost a myslím si, že je to dobře provázané. Vlastně je tím trochu nepřímo motivuji – nechci říct nutím – aby třeba chodili na cestopisné přednášky, které dělám, nebo aby byli aktivní i mimo školu a plnili různé výzvy, které vymyslím. Prostě aby se snažili mít ten svůj život ještě o něco naplněnější, i když oni už ho mají často dost bohatý.
Takže se dá říct, že probíhá něco jako výběrové řízení, aby se žáci mohli zahraniční geografické exkurze zúčastnit?
Dá se to tak říct. Hodnotím například zmíněné přednášky, zeměpisnou olympiádu nebo vysvědčení. Snažím se tím vlastně trochu pojistit, že o předmět budou mít zase o něco větší zájem. Ale nechci, aby to znělo špatně – prostě do té míry, aby je to motivovalo.
Mimo jiné jste se podílel i na vzniku učebnice Zeměpis v pohodě – Planeta Země pro 6. ročník. Jak vzniká taková učebnice? Jaký je to proces?
No, oni už trošku nestíhali, takže mě oslovili, aniž bych to čekal. Nabídka mi přišla skrz to, že si paní, která měla věc v režii, stáhla můj materiál z Učitelnice. Podle podobných materiálů totiž hledala lidi, kteří mají například vlohy pro přemýšlení, grafické vlohy nebo něco podobného. Myslím si, že je to takový trošku korporátní systém. Lidi tam rychle odpadávají a podle mě se tam ty role dost rychle točí. Vlastně si myslím, že k psaní učebnice není potřeba žádný extra skill. Takže to rozhodně není něco, na co bych byl nějak extra pyšný. Chtěl jsem to prostě zkusit, získat zkušenost. Já vždycky takhle vstupuji do nových věcí – kvůli zkušenosti. Tu zkušenost jsem získal a vím, že už touto cestou pravděpodobně nepůjdu znovu.
Vy jste ale vytvořil docela nově i svoji učebnici (badatelskou). Byla předešlá učebnice odrazovým můstkem nebo jste to právě chtěl dělat jinak?
Asi bych neřekl, že to vzniklo nějak v návaznosti. Vyplynulo to tak, že jsem svůj materiál publikoval na Facebooku a učitelům se to líbilo. Ze začátku jsem nevěděl, jestli o to bude zájem, jak materiál tisknout, jestli vůbec tisknout, nebo ho publikovat jen elektronicky, jak řešit živnostenský list a podobné věci. Všechno jsem tak nějak zkoumal. Nakonec se materiál podařilo vyprodukovat v termínu, který jsem si stanovil, a měl jsem z toho radost. Zájem byl navíc vyšší, než jsem původně očekával, takže jsem si potvrdil, že bych chtěl pokračovat. Tento srpen plánuji vydat druhou učebnici na nové téma, tentokrát o České republice.
Inspiraci jsem částečně čerpal z dějepisné učebnice, kde se používá badatelský přístup. Já jsem z toho vyšel, ale našel jsem si trochu jinou cestu – rozhodně to není kopie. Už teď vím, že druhou učebnici chci udělat trochu jinak, přidat prvky, které v první nebyly, a věřím, že to materiál ještě obohatí.
Co vám v běžných učebnicích chybělo, že jste cítil potřebu vytvořit něco vlastního?
Vlastně jsem vždycky chtěl tvořit něco vlastního, uvažoval jsem o vlastním brandu nebo drobném podnikání. Samozřejmě to nechci měnit za to, co dělám ve škole. Chci to dělat tak, abych zvládal vyučování a zároveň si mohl stát za hodnotou toho, co tvořím. Kdyby měly mé činnosti, které dělám navíc, mít jakýkoliv dopad na kvalitu mé výuky, určitě bych ubral. Výuku mám na prvním místě.
Jste velmi aktivní na Instagramu (např. geografie_gymkren, hary_geograf). Proč jste se rozhodl jít s výukou i do online prostoru?
Je pravda, že mám více účtů, ale to neznamená, že bych byl nějaký influencer. Možná bych mohl říct, že s počtem účtů jsem na tom dobře, ale rozhodně ne počtem sledujících (směje se). A ani to vlastně nebyla moje motivace. Mám účet pro studenty a ten jsem chtěl držet hodně uzavřený. Neměl jsem potřebu tam sbírat sledující, naopak jsem chtěl, aby se ta komunita udržela co nejvíc mezi studenty a absolventy.
Teď jsme ale s učebnicí a webem vytvořili ještě druhý Instagram, ten už je pro širší komunitu. Nechci říct, že mám nějaké velké ambice, ale tady bych chtěl, aby to postupně rostlo. Mám i nějaké nápady, jak by to mohlo fungovat.
Působíte v zastupitelstvu obce Babice. Podílel jste se i na projektu mapování obecní infrastruktury pro potřeby dotací. Pomáhá vám tato zkušenost nějakým způsobem i ve škole?
Původní motivace byla, že jsem díky této brigádě mohl objet 800, možná i 1000 vesnic na Moravě. S brigádou jsem začal už během vysoké školy, takže ji dělám nějakých osm let. Díky tomu jsem projel celou jižní a částečně i střední Moravu. Tehdy mě to hodně naplňovalo, protože jsem musel v každé obci projet každou ulici, takže jsem toho opravdu hodně viděl a bavilo mě to. Dnes to spíš odsouvám, protože bych radši věnoval čas jiným aktivitám.
Do výuky to ale nějak výrazně nepřenáším. Možná jen v drobnostech – dřív jsem třeba vedl rozhovory se starosty, tak jsem z toho načerpal určité zkušenosti, třeba jak funguje vedení obce. To se někdy do hodin hodí, ale jinak spíš ne.
Učitel, autor učebnic, organizátor exkurzí, zastupitel, aktivní na sítích, brigádník, manžel, otec… Jak to všechno skloubíte?
Do práce chodím brzo, snažím se tam být každý den už v sedm. I když začínám později, chci ten čas nějak smysluplně využít. Zároveň se ale snažím spát sedm až osm hodin denně, to je pro mě důležité. Když těch sedm hodin nemám, bývám z toho nesvůj.
Navíc nejsem úplně typ, který by vyloženě prokrastinoval, i když na sociálních sítích asi prokrastinuje dneska každý. Není to ale tak, že bych přišel z práce a hned si pustil třeba seriál. Ten si pustím až večer mezi devátou a desátou, jako takovou odměnu po celém dni. Snažím se čas naplňovat smysluplně a zároveň hledat rovnováhu i v trávení času s rodinou. Jsem si vědom toho, že bych dětem mohl věnovat více času. Zároveň si ale nemyslím, že jsem špatný táta. Jakoukoliv volnou chvilku dětem věnuji. Je to prostě daň za to všechno. Teď navíc stavíme dům, takže tam je i silná finanční motivace. Když je žena na mateřské, snažím se vydělat něco navíc. To je podle mě úplně přirozená motivace, o které se taky musí mluvit. Věřím, že za rok nebo dva, až budeme bydlet a budeme mít zázemí, se ten čas zase trochu srovná a bude se organizovat lépe.
Co vám pomáhá předcházet vyhoření při takovém zápřahu?
Možná mi vlastně trochu pomáhá ten zápřah, protože nemám tolik prostoru řešit jiné věci. Ale hlavně mi pomáhá atmosféra v hodinách. Většinu času se tam cítím fakt dobře, a to je pro mě zásadní. Dokážu si představit, že kdyby mě ty hodiny nebavily a nebavily by ani ty děti, bylo by to extrémně náročné. O to víc ve chvíli, kdy člověk nemá moc času si odpočinout.
Občas mám ale i hodiny, do kterých se mi úplně nechce – není jich moc, ale třeba dneska jsem takovou měl. Věděl jsem, že není úplně dobře postavená, že je to jen nějaký úvod do kapitoly a že by to šlo udělat líp, ale zabralo by to více času. A nejde mít všechny hodiny i po letech praxe úplně perfektní. Takže jsem do této hodiny šel s tím, že mě to úplně nebaví, a snažil jsem se ji zpříjemnit jinak – třeba diskuzí nebo lehkou nadsázkou a humorem. V takových hodinách se snažím atmosféru vyvážit jinými způsoby. Kdyby ale takových hodin byla většina, nebo třeba i jen třetina, vím, že by to nebylo dobré. Myslím si, že právě tohle může být jeden z důvodů, proč mají někteří učitelé blíž k vyhoření – že si ty hodiny nedokážou udělat pro sebe i pro žáky zajímavé. Možná jsem v tomhle trochu přísný, protože samozřejmě existuje spousta dalších faktorů, které k vyhoření vedou, ale tohle bych viděl jako jeden z nich.
„Dává mi smysl, aby si člověk v hlavě vytvářel takové „schůdky“, po kterých se může posouvat dál. Nikdo vám totiž úplně neřekne, že rostete. Důležité je, že si člověk sám řekne: mám z toho radost, posouvám se, ...“
Martin Harásek
Co byste vzkázal studentům učitelství? Nějaká rada? Jak si udržet nadšení pro obor?
Filozofování není úplně moje silná stránka. Je těžké radit, ale podle mě to musí mít člověk v sobě – hlavně tu chuť učit. Já jsem třeba velký zastánce toho, aby se na pedagogické fakulty vybírali studenti i na základě rozhovorů, motivace a zkušeností. To je podle mě základ. Když má člověk motivaci a už třeba ve třeťáku ho škola tolik nebaví, protože se těší, až se postaví před třídu, tak to je přesně ten faktor, který mu podle mě pomůže udržet si nadšení dlouhodobě.
Pak bych poradil hlavně si s hodinami hrát, dělat je co nejrůznější a hledat nové cesty. A zároveň si vytvářet něco jako vlastní kariérní postup. Teď se o tom mluví i na celostátní úrovni – že by učitelé nebyli hodnoceni jen podle délky praxe, ale podle nějakého kariérního růstu. Já si něco takového snažím vytvářet sám pro sebe. Beru to tak, že jsem začal s nějakými věcmi a postupně na ně nabaluji další. Přijde mi důležité nezůstat jen u samotných hodin. I kdyby je člověk dělal skvěle, tak po deseti letech může zjistit, že se vlastně nikam neposunul a pořád dělá to samé. Proto mi dává smysl, aby si člověk v hlavě vytvářel takové „schůdky“, po kterých se může posouvat dál. Postupně budou přicházet nové příležitosti – ať už od vedení, z vlastního zájmu nebo z nějakých externích aktivit. Nikdo vám totiž úplně neřekne, že rostete. Částečně se to může projevit finančně, ale to není všechno. Důležité je, že si člověk sám řekne: mám z toho radost, posouvám se, dává mi to smysl. A to se pak často promítne i do dalších věcí.
Takže za mě je důležité zapojovat se do různých aktivit – i když to zní jako klišé, které řekne každý. Já tomu říkám vytvářet si vlastní kariérní kroky, nějaký svůj postup. To mi dává největší smysl.
To je krásné poselství. Je ještě něco, co byste chtěl našim čtenářům sdělit?
Asi jen to, že momentálně hledám aktivní učitele geografie, takže kdyby měl někdo zájem, může se kdykoliv ozvat. Na webu pro učitele geografie/zeměpisu, který provozuji, by mohl být nějaký prostor pro tvorbu nebo spolupráci. Každý aktivní geograf s nápadem, který se ozve, mi udělá radost. Věřím, že by to pro současné studenty mohla být jedna z cest, jak vlastní kariérní postup nastartovat.
