Na online frontě (část první)

V půlce září jsme s kolegy z J4 (učebna a také prostor, kde vyučujeme naše předměty) zažívali ohromnou nejistotu. Plánování výuky tradičně kontaktních předmětů, které stojí na osobní interakci s našimi studenty, když jsme nevěděli, jakou formou bude výuka probíhat, bylo značně stresující. Věřím, že jako studenti učitelství jste zažívali podobnou míru stresu jen možná na jiných frontách. “Co to znamená pro moje studium? Jak to bude s praxemi? Jaké předměty mi budou uznány? Kolik práce to bude znamenat? A co moje diplomka?” Tohle jsou samozřejmě jen moje domněnky o tom, co se vám honilo hlavou a možná jsem některé důležité části úplně vynechala.

S blížícím se koncem září nám však začínalo být jasné, že se bez online výuky neobejdeme, a tak jsem se naplno vrhli do návrhů našich kurzů. Jakkoli jsme se shodli na tom, že máme důvěru v naše “offline učitelské kompetence”, u těch onlinových jsme si zdaleka nebyli tak jistí. “Co když je to nebude bavit? Co když tato aktivita nebude fungovat online? Jak mám komunikovat s dvaceti studenty na jedné obrazovce?” Pochybností nebylo málo, ale nezbývalo nám nic jiného, než se ponořit do studia toho, jak vypadá kvalitní online výuka. Zároveň bylo potřeba v tomto ohledu nabrat vlastní zkušenosti, i kdyby to mělo být cestou “pokus - omyl.”

Tento článek prosím berte jako seznam tipů, triků a aktivit, které jsme buď sami vymysleli, empiricky vypozorovali či objevili při našem sebevzdělávání v oblasti online výuky. Nečekejte expertní vhledy odborníků na online výuku, ale spíš sdílení nově (i dříve) nabytého know-how vašich (o něco) starších kolegů. Doufám, že vám článek bude užitečný ve vaší vlastní výuce nebo vám pomůže přispět k lepšímu učení v roli studentů (i z té totiž můžete inspirovat vaše vyučující). Byla bych rovněž ráda, kdyby se tento článek dostal i k mým univerzitním kolegům, kteří zrovna hledají inspiraci, jak v online prostředí pracovat. Protože věřím, že dlouhého čtení máte v poslední době nad hlavu a já sama nejsem zrovna fanouškem dlouhých článků, můžete se těšit na sérií kratších blogových článků z naší dílny. No dobrá, možná ne kratších, ale za to informačně nabitých. V prvním dílu bych se chtěla věnovat tomu, jak se dá pracovat se skupinou z hlediska vyvolání diskuze a získání zpětné vazby.

Práce se skupinou v online třídě

Vytvořit spolupracující atmosféru v online prostoru s všeobjímajícím tichem z “mutovaných” mikrofonů není lehký úkol. Pro výuku našich předmětů jsme jednotně zvolili platformu ZOOM Cloud meetings, neboť nabízí celou řadu nástrojů podporujících skupinovou práci a interaktivitu mezi účastníky hovoru. Tím zásadním je možnost tzv. breakout rooms. Jedná se o funkci, která nám umožňuje studenty rozdělit do menších skupinek, ve kterých studenti paralelně spolupracují na zadaném úkolu. Lektor pak může dle potřeby jednotlivé skupiny “navštívit” nebo dokonce odeslat zprávu do všech skupin současně. Obdobnou funkci (v poněkud komplexnějším provedení) nabízí také Google meet a od konce listopadu také MS Teams. S funkčností breakout roomů ve dvou výše zmíněných platformách však zatím nemám mnoho zkušeností. V následujících odstavcích budu většinou popisovat univerzálně použitelné nástroje napříč platformami, ale bude se věnovat také nástrojům, které jsou specifické pro ZOOM.

 

Možnost rozdělit studenty do menších skupin poskytuje celou řadu výhod z hlediska dynamiky skupiny: Těmi nejdůležitějšími jsou za mě aktivizace studentů a vytvoření prostoru pro sdílení v rámci zadaných aktivit. Ze zkušenosti mají studenti mnohem větší tendenci sdílet svoje myšlenky a závěry v celé skupině, pokud předtím dostanou možnost je prodiskutovat se svými kolegy v menší skupině. Skupinová práce také může jednotlivce obohatit o nápady a postřehy ostatních členů skupiny a zpětná vazba, kterou pak lektor získá na zadanou otázku či úkol je pak mnohem bohatší.

 

Jak na zpětnou vazbu

Nemálo stížností od mých učitelských kolegů padlo na nedostatek zpětné vazby od studentů v online prostředí. Při své výuce trvám na zapnuté webkameře (některé aktivity se bez ní zkrátka a dobře neobejdou), i přesto však narážím na momenty, ve kterých se mi od studentů nedostává žádné nebo jen velmi malé reakce. Nemyslím si, že následující nástroje jsou všespásné, ale domnívám se, že pro studenty i lektory celý proces získávání zpětné vazby trochu více zpřehledňují. Ticho, které následuje po položení otázky může mít vícero příčin: příliš složitá otázka, příliš triviální otázka, příliš unavený nebo nesoustředěný student, studentův strach z následků, když odpoví špatně či studentova nevědomost toho, jakým způsobem má na položenou otázku vůbec reagovat. Výše uvedené příklady rozhodně nejsou kompletním seznamem příčin a některé z nich ani nejsou snadno a jednoduše řešitelné. V následujícím odstavci bych se chtěla blíže zaměřit na poslední z jmenovaných příčin: neznalost způsobu, jak na danou otázku vůbec odpovědět. Ze zkušeností a mnoha absolvovaných náslechů, je totiž jednou z příčin nejvýznamnějších. 

 Lektor se v hodinách snaží získat hned několik druhů zpětné vazby. Patrně nejběžnějším typem je prosté ověření toho, zda studenti rozumí právě vysvětlenému např. zadání úkolu. Jednoduchý trik, jak instantně získat zpětnou vazbu, je požádat všechny studenty, aby ukázali zdvižený palec v případě, že rozumí a nebo palec dolů pokud ne (v některých případech se dá také nabídnout poloha palce “někde mezi” oběma polohami, pokud se daný jedinec cítí, že je v porozumění “napůl cesty”). ZOOM pro tyto případy dokonce nabízí možnost hlasování Yes/No či emotikon zdviženého palce. 

 Někdy však potřebuji od studentů odpověď, která nemá binární charakter. Kupříkladu pokud se ptám na získaný počet bodů v zadané aktivitě, mohu je požádat, aby mi všichni na kameru ukázali počet prstů či napsali číslo na kus papíru a ten pak namířili na kameru. Poslední užitečný nástroj, který v této oblasti používám je takzvaný teploměr. Ten využívám v případě, že mě zajímá míra přítomnosti nějakého jevu. V tomto případě žádám studenty, aby výškou, do které zvednou ruku, ukázali např. míru porozumění dané látky. Jako skvělé “měřítko” se zde nabízí hrana obrazu, kdy můžete vaše studenty požádat, aby zdviženou rukou mířili k pravé (či levé) hraně obrazu s tím, že ruka dole ve spod znamená nízkou míru porozumění a nahoře naopak vysokou. Díky zarovnání ruk o hranu tak můžete velmi rychle a přehledně získat zpětnou vazbu o tom, jaká míra porozumění panuje v celé skupině. Výhodou těchto pokynů je, že studenti mají jasnou představu o tom, jakým způsobem mají svému vyučujícímu poskytnout zpětnou vazbu a klade velmi nízké nároky jejich vstup.

 Nicméně jsou případy, kdy jako lektor potřebuji získat více než jen prosté ověření. V těchto situacích je dle mého názoru stejně důležité být co nejvíce transparentní ve svých pokynech. Samozřejmě, že se dá využít staré dobré vyvolávání, ale pokud stojím o to, aby příspěvky mých studentů přicházely na základě dobrovolnosti, tak využívám variace na následující formulaci:

 “Prosím, aby 3 z vás sdíleli, jakou strategii jste v této hře zvolili.”

 Výhodou je, že v tuto chvíli studenti ví, že je potřeba, aby tři ze skupiny promluvili a zároveň ví, že po naplnění těchto slotů bude lektor pokračovat dál. Z mé zkušenosti takto jednoduše ohraničená instrukce značně urychluje získávání zpětné vazby.

 

Prezentace ve skupině. Ve svých předmětech běžně potřebuji, aby moji studenti prezentovali výsledky svojí práce svým kolegům nebo jen sdíleli své myšlenky a nápady. Pokud se jedná o prezentaci v pravém slova smyslu, ráda k těmto účelům využívám funkci Spotlight v ZOOMu. Jedním kliknutím na obraz studenta mohu zařídit, že jej ostatní studenti uvidí přes většinu obrazovky, zatímco ostatní studenti zůstávají stále viditelní v horní liště nad zvětšeným obrazem. Výhodou této funkce je také to, že mohu zvýraznit vícero studentů, kteří zrovna prezentují.

Nicméně prezentování má v mých hodinách často podobu sdílení nápadů a myšlenek, na které studenti přišli při předcházející diskuzi ve své skupince. Přestože proudí diskuze v menších skupinách velmi živě, v momentě, kdy dojde v návratu do celé velké skupiny a já požádám o zmiňované sdílení, často nastává hrobové ticho. V tomto ohledu se mi velmi osvědčilo zadat, aby si již při společné práci skupina zvolila svého mluvčího, který pak závěry sdílí. Tato jednoduchá instrukce mi významně šetří čas a šetří i nervy studentů ze skupiny, kteří jinak napjatě očekávají, kdo z nich nakonec “bude muset” mluvit. Pokud má aktivita několik fází, kde se střídá práce ve skupině a sdílení, mohou se navíc studenti v roli mluvčích vystřídat.

 

 Poslední užitečný nástroj, který jsem v online prostředí objevila, je způsob, jakým můžu alespoň částečně nahradit našeho ikonického plyšového tygra (náš lektorský talking- piece). Pokud to můj časový management hodiny dovolí, většinou se na závěr všech studentů ptám, co si z mé hodiny odnáší. V tuto chvíli je požádám, aby každý, který promluví, rovnou předal slovo někomu dalšímu. Tento jednoduchý pokyn zajistí, že Poslední užitečný nástroj, který jsem v online prostředí objevila, je způsob, jakým můžu alespoň částečně nahradit našeho ikonického plyšového tygra (náš lektorský talking- piece). Pokud to můj časový management hodiny dovolí, většinou se na závěr všech studentů ptám, co si z mé hodiny odnáší. V tuto chvíli je požádám, aby každý, který promluví, rovnou předal slovo někomu dalšímu. Tento jednoduchý pokyn zajistí, že proud sdílení se až do konce nezastaví a celé závěrečné kolečko díky němu proběhne maximálně efektivně.

 

Na závěr 

Vyvolání diskuze ve skupině a získávání zpětné vazby od studentů je nesmírně komplexní problematika, na kterou se dá nahlížet z mnoha úhlů. V těchto odstavcích jsem se pokusila nabídnout několik užitečných nástrojů, které v džungli online výuky usnadnily život mně a věřím, že i mým studentům. Doufám, že některé z nich pomohou i vám a pokud máte vlastní tipy a triky v této oblasti, buVyvolání diskuze ve skupině a získávání zpětné vazby od studentů je nesmírně komplexní problematika, na kterou se dá nahlížet z mnoha úhlů. V těchto odstavcích jsem se pokusila nabídnout několik užitečných nástrojů, které v džungli online výuky usnadnily život mně a věřím, že i mým studentům. Doufám, že některé z nich pomohou i vám a pokud máte vlastní tipy a triky v této oblasti, budu moc ráda, když je se mnou budete sdílet. Přeju hodně zdaru, úspěchů a radostí ve vaší online výuce :).

 

Autorka: Hana Vrtalová

Popsané nástroje a metody jsou společné dílo kolegů z prostoru J4

 

https://www.prostor-j4.cz/

https://www.facebook.com/prostorj4